Duben 2013

Rozděleni - 14. Kapitola

4. dubna 2013 v 17:20 | Tessinka+Klarisa |  VA povídka - Rozděleni



A je to tu!! Další kapča. Ps. pěkné čtení :D

"Pomoc," začala jsem zničeně šeptem. "Pomoc," zařvala jsem z plných plic. Pohlédla jsem na mrtvolu Masona. Jemu už nemůžu pomoct. Nechala jsem ho tam ležet spolu s mým kůlem, který měl v srdci.
Rozběhla jsem se k Abemu. Ležel přesně tam, kde ho"položil" strigoj. Ze strany na hlavě měl tržnou ránu, která krvácela. Rychle jsem si svlékla mikinu a sundala si tričko a to jsem Abemu přitiskla na ránu. Hodila jsem na sebe mikinu a naposledy zařvala "pomoc," protože z levé stany mě někdo srazil k zemi a já ztratila vědomí.
Všechno pro mě bylo rozmazané. Nastal zmatek a všude byl jen křik. Očividně mě někdo slyšel a přišel Nám na pomoc. A nebyl sám. Párkrát se mi podařilo otevřít oči a všude kolem bylo tolik dhampýrů. Nikde jsem ale nezahlédla Dimitrije, což bylo zvláštní. Vždy, když se něco takového přihodí, tak je v první řadě. Někdo mě vzal a já jsem zařvala. Bolelo mě břicho a …
Probudila jsem se a první co jsem uviděla byl bílí strop. Rozhlédla jsem se okolo a zjistila jsem, že jsem v nemocnici. Vedle mě po pravici seděl Dimitrij a spal. Usmála jsem se a potichu si sedla.
Kupodivu jsem byla ve svém oblečení. Jen jedno zjištění se mi nelíbilo. V levé ruce jsem měla zapíchnutou jehlu, která mi do těla vodila živiny. Fuj! Jehly nenávidím. Prohlédla jsem si ruku a rychle jehlu vytáhla. Opatrně jsem odhrnula peřinu a vstala jsem. Vzala jsem boty a vyklouzla ven.
Ani jsem nedovřela dveře a už u nich stál Dimitrij. Usmíval se a kroutil hlavou. "Rose?" "Kde je Abe Dimitriji?" "U sebe doma," odpověděl mi. To jako doma u dvora nebo v Turecku?? Dimitrij zřejmě tušil na co myslím. "Je tady u dvora. Před chvílí tu byl a nechal tu toto," řekl Dimitrij a podal mi krabičku. Strčila jsem ji do kapsy a šla jsem ven. Mířila jsem na místo, kde se vše odehrálo.
Při vstupu do labyrintu byl nápis NEVSTUPOVAT!! Toto jsem samozřejmě ignorovala a šla dál. Zastavila jsem se až u sochy. Ta kupodivu přežila. Všude byla krev, ozdoba a kytky zničeny. Na zemi bylo několik pytlů a předpokládám, že je v nich pár mrtvol. Automaticky jsem šla k nim a jednu otevřela. Jen jsem tiše povzdechla a v duchu řekla sbohem. Musím jít dál. Byl strigoj a já ho poslala tam, kde měl být.
"Prakticky jsem po druhé zabila kámoše," řekla jsem Dimitrijovi optimisticky. Zapnula jsem pytel a otočila se . Dimitrij na mě v šoku zíral. "Co je? Teď je tam, kde má být." "Aha…"
"Mám nápad. Pojedeme do Ruska," řekla jsem vesele. "Proč? Co tam budeme dělat?" Usmála jsem se. Ještě nic neví, ale až se to dozví, tak bude rád-alespoň doufám. Tohle dělám pro něj. Kterákoliv morojka mu může dát něco co já ne, i kdybych moc chtěla. Jsem sice mladá, ale udělá to mě i Dimitrije šťastným.
"Pojedeme do Baje k…" "K mé rodině předpokládám," řekl a jeho úsměv se rozšířil. "Jo, tak nějak."
Ležela jsem v posteli vedle Dimky a myslela jen na jedno. Znovu jsem si četla dopis od Jety.
Rose vím, že je to narychlo, ale musíš k Nám přijet. Už jsem přišla na to, jak ti odpovědět na něco, na co myslíš každý den. Můžeš mu dát to, po čem toužíte oba dva. Ale půjde to jen teď. Přijeď co nejdřív.
"Co to je," zeptal se mě Dimitrij a nakoukl mi přes rameno. "Nic, vůbec nic," řekla jsem mu a dopis rychle schovala do nočního stolku. Za dva dny jedeme do Baje. Asi bych měla přemýšlet o tom, jak to Jeta může vědět. Jelikož ji ale znám?? Ona ví úplně všechno. Už jen chvíli a budu moct s Dimitrijem otěhotnět.