Rozděleni - 11. Kapitola

14. února 2013 v 18:56 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni


ROZDĚLENI
Tak skoro dva týdny co nám nepřibila další kapitolka , ale Klarisa toho má pořád moc .... já žádnou výmluvu nemám :D :D jen se mi nechce .... každopádně už nic slibovat nebudu , protože prostě nevím, kdy další kapitoly přidám ..... :D tak se prosím nezlobte a užijte si čtení :)

Stála jsem v těch zaprášených špinavých chodbách a drtila jsem Dimkovi ruku. Z toho setkání mám divný pocit, a přitom se na to těším. Nejde to ani popsat, jak se teď cítím. Je to ale dost divný, jak mi vše poslední dobou vychází a prochází. Málem zabily Lissu, ale teď žije, potkala jsem Masona a on taky "žije" a teď jsem podvedla Dimitrije (za to se stydím) a on mi odpustil. Je to opravdu podivné. Dokonce jsme si začaly opravovat tyhle podzemní rujny.
"Rose drtíš mi ruku," oznámil mi Dimitrij.
"Promiň," odpověděla jsem automatiky, ale ruku jsem drtit nepřestala. Je to tu. Vedle mě se něco mihlo a zastavilo se to přede mnou. Rudé oči si mě prohlíželi, jako tehdy. Cítila jsem, jak se Dimitrij celí napnul. Byl ve střehu mě i sebe chránit, kdyby bylo potřeba.
"Masone? Víš nemáš tady ty tvoje kamarády, co tu byly minule," zeptala jsem se ho a on se vzpamatovat z toho prohlížení.
"Ne nejsou. A jestli se mě zeptáš, jak to že žiji, tak ti neodpovím, protože to upřímně nevím."
"Aha. No víš mohli by jsme tě z tohohle dostat," začala jsem. Začal se smát. Ale nebyl to ten sladký smích, co Mason mívat. Tenhle byl strašidelný a temný.
"Kdybys věděla co by se stalo, kdyby jste mě "zachránili" jako Belikova. Oni by vás zabili. Pomstili se a ti, co potřebují pomoc by zemřeli."
"Kdo oni?" Vložil se do toho Dimitrij. Nenechal mě v tom a konečně něco řekl!
"Jsou to strigojové, kteří chtějí žít navždy, aniž by někoho zabíjeli."
"A jak jim to jde," řekla jsem vesele, ale uvnitř mi to přišlo nemožné.
"Popravdě to není nejhorší. Je to asi jako když se morojové učí bojovat." Ani mě nepřekvapilo, že o tom všem ví. Musí tady mít nějaké štěnice, nebo zvědy.
"A ty?? Chceš žít navěky bez lásky, bez dětí, bez možnosti jít po ulici, když svítí slunce?" Bylo ticho. Jen jsem slyšela tlukot svého srdce. Mason pootočil hlavu na bok a zamyšleně se na mě díval.
"Docela ses změnila Rose. Hlavně v názorech, ale v chování vůbec." Přísaha bych, že se usmál. Zdvihl koutek. Přesně takhle se na mě smál, když byl ještě na živu.
"I strigoj se může usmát," řekl mi.
"Já… Promiň. Ale ty ses kupodivu nezměnil. Teda v chování. Stejně si ale neodpověděl na otázku." Povzdechl si, ale dal nám odpověď
"Já se chci zamilovat a mít děti. Nechci žít navěky, aniž bych mohl vyjít ven za bílého dne."
"Tak proč," namítl Dimitrij.
"Protože musím pomoct těm, co jsou jako já. Těm co umřeli a zase povstali. Nemůžu je v tom nechat. Snažíme se nezabíjet a bojujeme proti ostatním strigojům. Je to těžká situace. Ostatní se o nás dozvěděli a jsou zvědaví. Jedni se chtějí připojit a ti druzí se nás snaží zabít."
"Kolik vás je??"
"Je nás 27 a další se chtějí přidat. Rose mohl bych s tebou mluvit? O samotě." Kývla jsem na Dimitrije. Nechtěl odejít, ale očima jsem ho prosila. Nakonec sklopil hlavu a pustil mou ruku.
"Budu poblíž." Mason se za ním díval. Až uznal, že nás Dimitrij neuslyší, tak promluvil.
"Rose viděl jsem tě tehdy. Jak si tam bojovala, a pak chránila tělo. Nikoho si k němu nepustila." Smutně se na mě usmál.
"Vnímal jsem to všechno. Jak jsi nade mnou plakala. Viděl jsem všechno. Od mé smrti až po to, kdy jsem zmizel u hranic pozemků. Rozplynul jsem se, ale teď jsem tady. Chtěl bych ti za všechno poděkovat a říct, že to nebyla tvoje vina. Sám jsem se rozhodl tam jít. Tak si to nedávej za vinu."
"Ani nevíš, jak se mi stýskalo." Usmála jsem se a setřela si slzu.
"Ještě něco. Nevím kde máte základnu, ale jestli někde poblíž, tak pozor, bude se tu stavět."
"Stavět," zeptal se se zájmem.
"Budujeme si tu dům. No víš já a Dimitrij…"
"Mám nápad. Pomůžeme vám. Tys mě tolikrát pomohla. Do zítřka to tu máš uklizený od špíny. A nikomu o nás neříkej a …"
"Tak tohle je ta Rose. Je hezčí než si říkal. Dal bych si říct." Jak jsme se bavili s Masonem, tak jsem úplně zapomněla hlídat okolí. Byl tu další strigoj. Byl vysoký a měl blond vlasy. Rudé oči si mě prohlíželi.
"Nemáš zájem drahoušku," zeptal se mě a chytl mě za boky. Nikdo na mě takhle nebude sahat kromě Dimky! Tak jsem ho silně kopla mezi nohy. To ho vykolejilo. Nakopla jsem ho do břicha a on spadnul na záda. Přiskočila jsem k němu a u krku jsem mu držela stříbrný kůl.
"Ne opravdu nemám zájem drahoušku!!" Už jsem jen slyšela, jak se Mason směje.
"Já ti to říkal."
"Už na mě nesahej. Měl by sis ho hlídat Masone, pak si zavoláme," řekla jsem se vydala se pryč. Potkala jsem Dimitrije a chytla ho za ruku. Vše o čem jsme se tam bavili jsem mu řekla . nakonec jsem ale dodala:
"Tak myslím, že ti "nový" strigojové mají něco, co ti ostatní postrádají. A to je duše."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jasmine16 Jasmine16 | 14. února 2013 v 21:22 | Reagovat

Užasná kapitola :-)... Doufám ,že bude brzo další nebo aspoň Broken Hearts

2 Klarisa Klarisa | 14. února 2013 v 22:07 | Reagovat

[1]: Mám v plánu ji sem dát do neděle :D

3 Tess Tess | 14. února 2013 v 22:29 | Reagovat

já se taky budu snažit :)

4 Sára Sb Sára Sb | E-mail | Web | 15. února 2013 v 12:18 | Reagovat

zajímavé pokračování, doufám, že bude brzy další

5 *Sydney* *Sydney* | Web | 17. února 2013 v 23:49 | Reagovat

:D Ten konec byl nejlepší :D :D Suprová kapitola :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama