Únor 2013

Rozděleni - 12. Kapitola

17. února 2013 v 19:04 | Tessinka |  VA povídka - Broken Hearts

ROZDĚLENI
Tak jak Klarisa slíbila, tak taky udělala :D :D dala nám další kapču už teď :) :D mě osobně se moc líbí :) tak si hezky počtěte :)

"I když to nerad přiznávám, tak máš pravdu. Byl jsem pořád ve střehu, ale… Nevím jak to vysvětlit. Necítil jsem se v bezpečí, ale taky ne v nebezpečí," řekl a já se začala smát.
Díval se na mě a studoval, proč jsem se začala smát. Nemohla jsem přestat. Dimitrijovi došly slova!! Šly jsme přes dvůr a všichni se na nás dívali, přesto mě to bylo fuk. Přestala jsem, až když se před nás postavil Zmeja.
Zmlkla jsem a napřímila se. Od té doby co jsem se dozvěděla o Masonovi jsem ho neviděla. Vyhýbala jsem se mu. Poslal mi vzkazy, pozvánky na večeři… Asi ho to mrzelo, ale ne dost na to, aby mi to řekl osobně. Ale teď byl tady. Stál a usmíval se na mě.
To jsem nemohla vydržet. Prostě jsem se otočila a šla pryč. Zamířila jsem do svého pokoje a svalila se do postele. Začali mě téct slzy a pálit mě v očích. Nedávno jsem potkala tátu a teď? Ignoruji ho. Tolik jsem po něm toužila a teď se s ním nebavím. Vím je to nefér, ale on může? Neříkal mi věci, co mi mohl říct. Nikomu bych je neřekla.
Přemýšlet tady o tom asi nemá smysl. Nemůžu to změnit.
"Měla bys mu odpustit."
"Já vím Dimitriji. Ale je to těžký. Nemůže něco takový ho udělat a čekat, že mu pak padnu do náruče."
"Proč ses smála," zeptal se a změnil téma rozhovoru.
"Poprvé Dimitrijovi Belikovi došli slova," řekla jsem a usmála se.
"Ty jseš takovej řečník. Já řeknu miluji tě a ty?? "
"Já řeknu: Jsi celý můj svět. Poprvé někdo odhalil mé nitro. Poprvé jsem se zamiloval tak, až to bolí. Dotvořila si mě. Tvoříš celý můj svět a nechci bez tebe žít."
"Vidíš o tom mluvím. Já řeknu dvě slova a ty celý věty. A u toho ti došly slova."
"Miluju tě."
"Já tebe taky," řekla jsem mu a políbila ho.
Zatáhla jsem ho do postele a lehla si na něj. Vášnivě jsme se líbali, když v tom si někdo odkašlal. Oba jsme se podívali ke dveřím. Byla tam Lissa s Christianem a Ediem. Usmívali se až na Edieho. Měl zamyšlený pohled, ale neustále i ten strážcovský. Věděla jsem o čem přemýšlí. O Masonovi.
"Jak to šlo," zeptal se Edie.
"Dobře," odvětila jsem a posadila se.
"Víte bylo to zajímavé. Jsou jiní. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Nikdo o nich neví-nevěděl. Musíme si dávat pozor, ale… No myslím, že by jsme se pak mohli sejít všichni. My s Masonem."
"Rose je to dobrý nápad? Víš nechci říct, že bych ho rád neviděl, ale pořád je to strigoj."
"Vím to. Později mu pomůžeme. Chce být dhampýr, ale ne teď." Řekla jsem jim všechno co se tam stalo.
Nic jsem nevynechala. Nemohla jsem. Sice se Mason bude zlobit, ale rád uvidí Edieho. Byli to velcí kamarádi a Edito to bolelo a bolí ho to i teď. Skrývá to a já to chápu.
Teď má šanci se s ním setkat, ale musím na něj dát pozor. Máme rozdílný názory a v tom je problém. Chce mu pomoct tak, že ho vysvobodí z jeho stavu. Ale asi jinak než já. Chce, aby mu do srdce zabodl stříbrný kůl on a ne uživatel éteru. Musíme zařídit, aby se to nestalo. Náš kamarád může být zase mezi námi a já ho už znovu nechci ztratit. Teď budu Edieho sledovat na každém kroku.

Rozděleni - 11. Kapitola

14. února 2013 v 18:56 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni


ROZDĚLENI
Tak skoro dva týdny co nám nepřibila další kapitolka , ale Klarisa toho má pořád moc .... já žádnou výmluvu nemám :D :D jen se mi nechce .... každopádně už nic slibovat nebudu , protože prostě nevím, kdy další kapitoly přidám ..... :D tak se prosím nezlobte a užijte si čtení :)

Stála jsem v těch zaprášených špinavých chodbách a drtila jsem Dimkovi ruku. Z toho setkání mám divný pocit, a přitom se na to těším. Nejde to ani popsat, jak se teď cítím. Je to ale dost divný, jak mi vše poslední dobou vychází a prochází. Málem zabily Lissu, ale teď žije, potkala jsem Masona a on taky "žije" a teď jsem podvedla Dimitrije (za to se stydím) a on mi odpustil. Je to opravdu podivné. Dokonce jsme si začaly opravovat tyhle podzemní rujny.
"Rose drtíš mi ruku," oznámil mi Dimitrij.
"Promiň," odpověděla jsem automatiky, ale ruku jsem drtit nepřestala. Je to tu. Vedle mě se něco mihlo a zastavilo se to přede mnou. Rudé oči si mě prohlíželi, jako tehdy. Cítila jsem, jak se Dimitrij celí napnul. Byl ve střehu mě i sebe chránit, kdyby bylo potřeba.
"Masone? Víš nemáš tady ty tvoje kamarády, co tu byly minule," zeptala jsem se ho a on se vzpamatovat z toho prohlížení.
"Ne nejsou. A jestli se mě zeptáš, jak to že žiji, tak ti neodpovím, protože to upřímně nevím."
"Aha. No víš mohli by jsme tě z tohohle dostat," začala jsem. Začal se smát. Ale nebyl to ten sladký smích, co Mason mívat. Tenhle byl strašidelný a temný.
"Kdybys věděla co by se stalo, kdyby jste mě "zachránili" jako Belikova. Oni by vás zabili. Pomstili se a ti, co potřebují pomoc by zemřeli."
"Kdo oni?" Vložil se do toho Dimitrij. Nenechal mě v tom a konečně něco řekl!
"Jsou to strigojové, kteří chtějí žít navždy, aniž by někoho zabíjeli."
"A jak jim to jde," řekla jsem vesele, ale uvnitř mi to přišlo nemožné.
"Popravdě to není nejhorší. Je to asi jako když se morojové učí bojovat." Ani mě nepřekvapilo, že o tom všem ví. Musí tady mít nějaké štěnice, nebo zvědy.
"A ty?? Chceš žít navěky bez lásky, bez dětí, bez možnosti jít po ulici, když svítí slunce?" Bylo ticho. Jen jsem slyšela tlukot svého srdce. Mason pootočil hlavu na bok a zamyšleně se na mě díval.
"Docela ses změnila Rose. Hlavně v názorech, ale v chování vůbec." Přísaha bych, že se usmál. Zdvihl koutek. Přesně takhle se na mě smál, když byl ještě na živu.
"I strigoj se může usmát," řekl mi.
"Já… Promiň. Ale ty ses kupodivu nezměnil. Teda v chování. Stejně si ale neodpověděl na otázku." Povzdechl si, ale dal nám odpověď
"Já se chci zamilovat a mít děti. Nechci žít navěky, aniž bych mohl vyjít ven za bílého dne."
"Tak proč," namítl Dimitrij.
"Protože musím pomoct těm, co jsou jako já. Těm co umřeli a zase povstali. Nemůžu je v tom nechat. Snažíme se nezabíjet a bojujeme proti ostatním strigojům. Je to těžká situace. Ostatní se o nás dozvěděli a jsou zvědaví. Jedni se chtějí připojit a ti druzí se nás snaží zabít."
"Kolik vás je??"
"Je nás 27 a další se chtějí přidat. Rose mohl bych s tebou mluvit? O samotě." Kývla jsem na Dimitrije. Nechtěl odejít, ale očima jsem ho prosila. Nakonec sklopil hlavu a pustil mou ruku.
"Budu poblíž." Mason se za ním díval. Až uznal, že nás Dimitrij neuslyší, tak promluvil.
"Rose viděl jsem tě tehdy. Jak si tam bojovala, a pak chránila tělo. Nikoho si k němu nepustila." Smutně se na mě usmál.
"Vnímal jsem to všechno. Jak jsi nade mnou plakala. Viděl jsem všechno. Od mé smrti až po to, kdy jsem zmizel u hranic pozemků. Rozplynul jsem se, ale teď jsem tady. Chtěl bych ti za všechno poděkovat a říct, že to nebyla tvoje vina. Sám jsem se rozhodl tam jít. Tak si to nedávej za vinu."
"Ani nevíš, jak se mi stýskalo." Usmála jsem se a setřela si slzu.
"Ještě něco. Nevím kde máte základnu, ale jestli někde poblíž, tak pozor, bude se tu stavět."
"Stavět," zeptal se se zájmem.
"Budujeme si tu dům. No víš já a Dimitrij…"
"Mám nápad. Pomůžeme vám. Tys mě tolikrát pomohla. Do zítřka to tu máš uklizený od špíny. A nikomu o nás neříkej a …"
"Tak tohle je ta Rose. Je hezčí než si říkal. Dal bych si říct." Jak jsme se bavili s Masonem, tak jsem úplně zapomněla hlídat okolí. Byl tu další strigoj. Byl vysoký a měl blond vlasy. Rudé oči si mě prohlíželi.
"Nemáš zájem drahoušku," zeptal se mě a chytl mě za boky. Nikdo na mě takhle nebude sahat kromě Dimky! Tak jsem ho silně kopla mezi nohy. To ho vykolejilo. Nakopla jsem ho do břicha a on spadnul na záda. Přiskočila jsem k němu a u krku jsem mu držela stříbrný kůl.
"Ne opravdu nemám zájem drahoušku!!" Už jsem jen slyšela, jak se Mason směje.
"Já ti to říkal."
"Už na mě nesahej. Měl by sis ho hlídat Masone, pak si zavoláme," řekla jsem se vydala se pryč. Potkala jsem Dimitrije a chytla ho za ruku. Vše o čem jsme se tam bavili jsem mu řekla . nakonec jsem ale dodala:
"Tak myslím, že ti "nový" strigojové mají něco, co ti ostatní postrádají. A to je duše."

Co to má být ??

10. února 2013 v 17:52 | Tessinka |  Others
Jsem jediná nebo každému blbne blog ??? !!!!! kapitolu jsem měla napsanou , ale neuložila jsem si ji, a všechny poslední články mi blog.cz smazal !!!!! když jsem se dívala třeba na ladyench.blog.cz , viděla jsem , že nejsem jediná, které se smazaly poslední články !!! co je ?? :(

Info

4. února 2013 v 16:36 | Tessinka |  Others
Ahoj všichni,
moc se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla .... ve čtvrtek přidám další kapitolu Broken Hearts... Minulý týden jsem byla na horách a zapomněla jsem si vzít notýsek ,ve kterém mám napsanou povídku, takže jsem to neměla z čeho psát... Jinak jak se máte ?? :D :D Co výzo ?? Hrozná otázka :D za poslední týden neslyším nic jiného, než to jak dopadlo vysvědčení... u mě to bylo naštěstí celkem dobrýýý , takže jsem happy :D :D