Rozděleni - 15. Kapitola

30. června 2013 v 20:10 | Klarisa |  VA povídka - Rozděleni

A po dlouhé době je tu další kapitolka :D



Rusko bylo takové, jaké jsem si pamatovala. Cesta byla zdlouhavá a já i přes to obdivovala Rusko. Bylo to tu úplně jiné než v Americe či v Evropě. Jiné zvyky a kultura.
Bohužel jsem nemohla přestat myslet na ten dopis. Chtěla bych dítě? Jo, ale tak až za 10 let. Chtěla bych ho s Dimitrijem? Ano, ale… Problém je v tom, že se můžeme pohádat, v něčem se neshodnout. Taky Dimitrij je můj opravdový první muž, kterého jsem milovala a miluji, ale co když později nebudu cítit co teď?
Jemu bude 29 . Chce založit rodinu a na to jsem moc mladá. Já si chci užívat života. Nechci se vzdát svobody, kterou mám.
Radši mu o tom dopise neřeknu. Spustila bych tak debatu o věcech, na které nejsem připravená.
"Rose? Už jsme tady," oznámil mi Dimitrij a zaparkoval před velkým hotelem. Už se stmívalo, a tak ho Dimka hodil co nejblíže ke vchodu.Vzal tašky z auta a šly jsme. "Dimitriji! Dej mi klíče od auta. Nechala jsem si tam tašku." Hodil mi klíče a vešel do hotelu. Přiběhla jsem k autu a rychle z něj vytáhla tašku. Když jsem se ale otočila, tak přede mnou stála velká svalnatá postava. Za ní se tyčily další.
"Ale ale. Copak nám to tu přijelo za kočku," zeptal se chlap, co stál přede mnou. "Mám kluka, tak si dej odchod," oznámila jsem mu a dala se na odchod. On mě ale chytil za ruku a přimáčkl mě k autu. "Pusť mě, nebo toho budeš litovat," oznámila jsem mu výhružně. "A co mi uděláš," odvětil mi výsměšně.
Rozhlédla jsem se kolem 6 osob. To zvládnu…
"Já tě varovala," řekla jsem tomu chlapovi, který teď ležel na zemi.
Při boji jsem si potrhala oblečení co jsem měla na sobě. Do hotelu jsem se musela proplížit zadem. Nejvtipnější bylo to, že jsem nevěděla, ve kterém pokoji jsme ubytováni. Jelikož byla noc, tak v recepci byl jen jeden pracovník. Rychle jsem z kabelky vytáhla mobil a napsala Dimitrijovi:
Ve kterém jsme pokoji??
Pokoj číslo 228, 4 patro? Kde jsi tak dlouho?
Chvilku jsme se zdržela. Pak vysvětlím. Už jsem na cestě…

Jelikož jsem se bála, že se setkám s nějakým hostem hotelu, tak jsem nejela výtahem, ale musela jsem to po svých vyběhnout až do 4 patra. Rychle jsem se proplížila k pokoji 228 a vpadla dovnitř. Rychle jsem za sebou zavřela dveře. Rozhlídla jsem se po pokoji.. Dimitrije jsem uviděla v obývací části. "Ahoj," zvolala jsem a rychle popadla svou cestovní tašku a zapadla do koupelny. Nechala jsem po sobě ztékat horkou vodu. Dneska jsem neměla náladu se nějak zdlouhavě koupat, i když ta masážní vana mě lákala. Převlékla jsem se a vyšla ven. Čekala jsem, že v pokoji bude Dimitrij, ale na posteli seděla osoba, kterou jsem tu rozhodně nečekala. Byla to Jeva!!
 

Rozděleni - 14. Kapitola

4. dubna 2013 v 17:20 | Tessinka+Klarisa |  VA povídka - Rozděleni



A je to tu!! Další kapča. Ps. pěkné čtení :D

"Pomoc," začala jsem zničeně šeptem. "Pomoc," zařvala jsem z plných plic. Pohlédla jsem na mrtvolu Masona. Jemu už nemůžu pomoct. Nechala jsem ho tam ležet spolu s mým kůlem, který měl v srdci.
Rozběhla jsem se k Abemu. Ležel přesně tam, kde ho"položil" strigoj. Ze strany na hlavě měl tržnou ránu, která krvácela. Rychle jsem si svlékla mikinu a sundala si tričko a to jsem Abemu přitiskla na ránu. Hodila jsem na sebe mikinu a naposledy zařvala "pomoc," protože z levé stany mě někdo srazil k zemi a já ztratila vědomí.
Všechno pro mě bylo rozmazané. Nastal zmatek a všude byl jen křik. Očividně mě někdo slyšel a přišel Nám na pomoc. A nebyl sám. Párkrát se mi podařilo otevřít oči a všude kolem bylo tolik dhampýrů. Nikde jsem ale nezahlédla Dimitrije, což bylo zvláštní. Vždy, když se něco takového přihodí, tak je v první řadě. Někdo mě vzal a já jsem zařvala. Bolelo mě břicho a …
Probudila jsem se a první co jsem uviděla byl bílí strop. Rozhlédla jsem se okolo a zjistila jsem, že jsem v nemocnici. Vedle mě po pravici seděl Dimitrij a spal. Usmála jsem se a potichu si sedla.
Kupodivu jsem byla ve svém oblečení. Jen jedno zjištění se mi nelíbilo. V levé ruce jsem měla zapíchnutou jehlu, která mi do těla vodila živiny. Fuj! Jehly nenávidím. Prohlédla jsem si ruku a rychle jehlu vytáhla. Opatrně jsem odhrnula peřinu a vstala jsem. Vzala jsem boty a vyklouzla ven.
Ani jsem nedovřela dveře a už u nich stál Dimitrij. Usmíval se a kroutil hlavou. "Rose?" "Kde je Abe Dimitriji?" "U sebe doma," odpověděl mi. To jako doma u dvora nebo v Turecku?? Dimitrij zřejmě tušil na co myslím. "Je tady u dvora. Před chvílí tu byl a nechal tu toto," řekl Dimitrij a podal mi krabičku. Strčila jsem ji do kapsy a šla jsem ven. Mířila jsem na místo, kde se vše odehrálo.
Při vstupu do labyrintu byl nápis NEVSTUPOVAT!! Toto jsem samozřejmě ignorovala a šla dál. Zastavila jsem se až u sochy. Ta kupodivu přežila. Všude byla krev, ozdoba a kytky zničeny. Na zemi bylo několik pytlů a předpokládám, že je v nich pár mrtvol. Automaticky jsem šla k nim a jednu otevřela. Jen jsem tiše povzdechla a v duchu řekla sbohem. Musím jít dál. Byl strigoj a já ho poslala tam, kde měl být.
"Prakticky jsem po druhé zabila kámoše," řekla jsem Dimitrijovi optimisticky. Zapnula jsem pytel a otočila se . Dimitrij na mě v šoku zíral. "Co je? Teď je tam, kde má být." "Aha…"
"Mám nápad. Pojedeme do Ruska," řekla jsem vesele. "Proč? Co tam budeme dělat?" Usmála jsem se. Ještě nic neví, ale až se to dozví, tak bude rád-alespoň doufám. Tohle dělám pro něj. Kterákoliv morojka mu může dát něco co já ne, i kdybych moc chtěla. Jsem sice mladá, ale udělá to mě i Dimitrije šťastným.
"Pojedeme do Baje k…" "K mé rodině předpokládám," řekl a jeho úsměv se rozšířil. "Jo, tak nějak."
Ležela jsem v posteli vedle Dimky a myslela jen na jedno. Znovu jsem si četla dopis od Jety.
Rose vím, že je to narychlo, ale musíš k Nám přijet. Už jsem přišla na to, jak ti odpovědět na něco, na co myslíš každý den. Můžeš mu dát to, po čem toužíte oba dva. Ale půjde to jen teď. Přijeď co nejdřív.
"Co to je," zeptal se mě Dimitrij a nakoukl mi přes rameno. "Nic, vůbec nic," řekla jsem mu a dopis rychle schovala do nočního stolku. Za dva dny jedeme do Baje. Asi bych měla přemýšlet o tom, jak to Jeta může vědět. Jelikož ji ale znám?? Ona ví úplně všechno. Už jen chvíli a budu moct s Dimitrijem otěhotnět.

Rozděleni - 13. Kapitola

27. března 2013 v 20:44 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni
ROZDĚLENI
Že by se stal zázrak ?? ;D Klarisa napsala další kapitolku ... :D mě se moc líbí a zajímá mě jak to dopadne s Masonem .... :D :) tak přeju pěkné čtení ;)
Zázrak se stal!! Teď by měli být kapitoly normálně :D!! Klarisa

Opírala jsem se o zeď a pozorovala Ediho. Ale nevím, jak nenápadná jsem byla. Jsem schopna sledovat strigojě, lidi a okolí ale kamarády?? Tak to není moje parketa a Dimitrij mi to potvrdil. "Nespouštíš z něj oči. Ví o tom, ale nechce ti nic říct," zašeptal mi do ucha Dimka.
Usmála jsem se a políbila ho. "Já vím. Nemůžu si pomoct," řekla jsem a podívala se mu přímo do očí. "Musíš mu věřil," řekl s klidem, ale mě se zmocnila panika. Ohlídla jsem se za Ediem a v okně za ním jsem spatřila Zmeju!
"Musím jít Dimitriji. Sejdeme se večer." Rychle jsem šla ke dveřím a vyšla jsem. Rozhlídla jsem se a stihla jsem to jen tak tak, abych ho viděla jak zahýbá za roh. Věděla jsem přesně kam jde. Rychle jsem si svázala vlasy a schovala je pod tmavou kapuci. Jelikož pro nás je noc den, tak jsem nebyla tolik vidět. Doběhla jsem na roh budovy, kde zahnul Zmeja. Přikrčila jsem se a zahrála si na špiona.
Schovávala jsem se za keře bludiště. Byla jsem v patách Zmeji. Bludiště bylo vysoké, ale já se radši držela při zemi. Zastavil se u nějaké sochy, která byla přikrytá černým závěsem. "Je to nádherné," řekla má matka?? Co ta tady dělá? Jasně nejspíš tu mají rande. Bože! Tak tohle nemusím vidět. Chtěla jsem se otočit a jít, ale Zmeja strhl závěs.
Ona socha byla moje a Dimitrijova podobizna. Dimitrij stál a objímal mě. Při tom všem jsme se usmívali. Dole pod ní byl zlatý nápis "ZA VĚRNÉ SLUŽBY". Byl to pro mě šok. Vůbec jsem to nečekala. A kdo jo?? Vždyť o něčem takovém jsem v životě neslyšela. Má matka se dala na odchod, zatímco Zmeja obcházel sochu a díval se na ni ze všech úhlů. Podrobně ji zkoumal asi proto, aby popřípadě zjistil nějakou nedokonalost a dal ji napravit. Ale na této soše bylo vše dokonalé a kdo by si dovolil něco zkazit, když na to dohlíží mafián??Zavál vítr a vše bylo v tahu.
Opřel se mi do zad a rozcuchal mi vlasy svázané do culíku. Zmeja se otočil čelem vzad a díval se přesně na mě. Teda ne na mě, ale na keř za kterým jsem se schovávala. "Rose?? Můžeš vylézt,"oznámil mi s klidem, jako by čekal, že se zachovám jako… jako Rose. Povzdechla jsem si a udělala krok v před. Díval se na mě s úsměvem ve tváři. "Už jsem ti říkala , jak miluju vycházky v odlehlých částech dvora?? Zrovna jsem tu procházela a no… Ehm zavolal jsi na mě." Samozřejmě že mi to nespolkl, jen se začal nahlas smát. Smích ho ovšem brzy přešel. Zatvářil se nezvykle a až podezřele vážně. "Rose schovej tam," řekl a ukázal na místo za velkou sochou.
Obvykle bych měla drzou poznámku o tom že jsem dospěla, a že mi nemá rozkazovat, ale očividně na to nebyl čas a udělala jsem přesně to, co mi řekl. Brzy jsem pochopila proč. "Uvěřila nám. A pomůže nám, i když neví k čemu. Využijeme ji a ty s tím nemůžeš nic dělat," řekl někdo těžkým strigojím hlasem. "Slyšeli jsme, že se s tebou nechce bavit," řekla nějaká strigojka šťastně. Takže mluví o mě.
Všechno to se mnou zatočilo. Jak jsem mohla být tak naivní?? Co ale dělají tady? Je tu ochrana a ta se pravidelně obnovuje! "To nikdy nedovolím," prohlásil Zmeja odhodlaně, Nenápadně jsem se na ně podívala. Během chvíle strigoj chytil Abeho pod krkem a držel ho ve vzduchu s on nemohl dýchat. V tu chvíli jsem se rozhodla konat. Vytáhla jsem kůl a připravila se na útok.
Vyskočila jsem z úkrytu, kůl zajel mezi žebra a zabil strigojku. Rychle jsem ho vytáhla a byla jsem připravená k útoku. Strigoj mrštil Abem o sochu a on se svezl k zemi. Viděla jsem, jak jich přibývá. Byli všude kolem mě. Kroužili jsme kolem sebe a já je postupně zabila. Docházeli mě síly.
Tekla mi krev a byla jsem zraněná. V záplavu adrenalinu jsem nerozeznala osoby a můj kůl projel mezi žebry… Masonovi!!
 


Rozděleni - 12. Kapitola

17. února 2013 v 19:04 | Tessinka |  VA povídka - Broken Hearts

ROZDĚLENI
Tak jak Klarisa slíbila, tak taky udělala :D :D dala nám další kapču už teď :) :D mě osobně se moc líbí :) tak si hezky počtěte :)

"I když to nerad přiznávám, tak máš pravdu. Byl jsem pořád ve střehu, ale… Nevím jak to vysvětlit. Necítil jsem se v bezpečí, ale taky ne v nebezpečí," řekl a já se začala smát.
Díval se na mě a studoval, proč jsem se začala smát. Nemohla jsem přestat. Dimitrijovi došly slova!! Šly jsme přes dvůr a všichni se na nás dívali, přesto mě to bylo fuk. Přestala jsem, až když se před nás postavil Zmeja.
Zmlkla jsem a napřímila se. Od té doby co jsem se dozvěděla o Masonovi jsem ho neviděla. Vyhýbala jsem se mu. Poslal mi vzkazy, pozvánky na večeři… Asi ho to mrzelo, ale ne dost na to, aby mi to řekl osobně. Ale teď byl tady. Stál a usmíval se na mě.
To jsem nemohla vydržet. Prostě jsem se otočila a šla pryč. Zamířila jsem do svého pokoje a svalila se do postele. Začali mě téct slzy a pálit mě v očích. Nedávno jsem potkala tátu a teď? Ignoruji ho. Tolik jsem po něm toužila a teď se s ním nebavím. Vím je to nefér, ale on může? Neříkal mi věci, co mi mohl říct. Nikomu bych je neřekla.
Přemýšlet tady o tom asi nemá smysl. Nemůžu to změnit.
"Měla bys mu odpustit."
"Já vím Dimitriji. Ale je to těžký. Nemůže něco takový ho udělat a čekat, že mu pak padnu do náruče."
"Proč ses smála," zeptal se a změnil téma rozhovoru.
"Poprvé Dimitrijovi Belikovi došli slova," řekla jsem a usmála se.
"Ty jseš takovej řečník. Já řeknu miluji tě a ty?? "
"Já řeknu: Jsi celý můj svět. Poprvé někdo odhalil mé nitro. Poprvé jsem se zamiloval tak, až to bolí. Dotvořila si mě. Tvoříš celý můj svět a nechci bez tebe žít."
"Vidíš o tom mluvím. Já řeknu dvě slova a ty celý věty. A u toho ti došly slova."
"Miluju tě."
"Já tebe taky," řekla jsem mu a políbila ho.
Zatáhla jsem ho do postele a lehla si na něj. Vášnivě jsme se líbali, když v tom si někdo odkašlal. Oba jsme se podívali ke dveřím. Byla tam Lissa s Christianem a Ediem. Usmívali se až na Edieho. Měl zamyšlený pohled, ale neustále i ten strážcovský. Věděla jsem o čem přemýšlí. O Masonovi.
"Jak to šlo," zeptal se Edie.
"Dobře," odvětila jsem a posadila se.
"Víte bylo to zajímavé. Jsou jiní. Nikdy jsem o tom nepřemýšlela. Nikdo o nich neví-nevěděl. Musíme si dávat pozor, ale… No myslím, že by jsme se pak mohli sejít všichni. My s Masonem."
"Rose je to dobrý nápad? Víš nechci říct, že bych ho rád neviděl, ale pořád je to strigoj."
"Vím to. Později mu pomůžeme. Chce být dhampýr, ale ne teď." Řekla jsem jim všechno co se tam stalo.
Nic jsem nevynechala. Nemohla jsem. Sice se Mason bude zlobit, ale rád uvidí Edieho. Byli to velcí kamarádi a Edito to bolelo a bolí ho to i teď. Skrývá to a já to chápu.
Teď má šanci se s ním setkat, ale musím na něj dát pozor. Máme rozdílný názory a v tom je problém. Chce mu pomoct tak, že ho vysvobodí z jeho stavu. Ale asi jinak než já. Chce, aby mu do srdce zabodl stříbrný kůl on a ne uživatel éteru. Musíme zařídit, aby se to nestalo. Náš kamarád může být zase mezi námi a já ho už znovu nechci ztratit. Teď budu Edieho sledovat na každém kroku.

Rozděleni - 11. Kapitola

14. února 2013 v 18:56 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni


ROZDĚLENI
Tak skoro dva týdny co nám nepřibila další kapitolka , ale Klarisa toho má pořád moc .... já žádnou výmluvu nemám :D :D jen se mi nechce .... každopádně už nic slibovat nebudu , protože prostě nevím, kdy další kapitoly přidám ..... :D tak se prosím nezlobte a užijte si čtení :)

Stála jsem v těch zaprášených špinavých chodbách a drtila jsem Dimkovi ruku. Z toho setkání mám divný pocit, a přitom se na to těším. Nejde to ani popsat, jak se teď cítím. Je to ale dost divný, jak mi vše poslední dobou vychází a prochází. Málem zabily Lissu, ale teď žije, potkala jsem Masona a on taky "žije" a teď jsem podvedla Dimitrije (za to se stydím) a on mi odpustil. Je to opravdu podivné. Dokonce jsme si začaly opravovat tyhle podzemní rujny.
"Rose drtíš mi ruku," oznámil mi Dimitrij.
"Promiň," odpověděla jsem automatiky, ale ruku jsem drtit nepřestala. Je to tu. Vedle mě se něco mihlo a zastavilo se to přede mnou. Rudé oči si mě prohlíželi, jako tehdy. Cítila jsem, jak se Dimitrij celí napnul. Byl ve střehu mě i sebe chránit, kdyby bylo potřeba.
"Masone? Víš nemáš tady ty tvoje kamarády, co tu byly minule," zeptala jsem se ho a on se vzpamatovat z toho prohlížení.
"Ne nejsou. A jestli se mě zeptáš, jak to že žiji, tak ti neodpovím, protože to upřímně nevím."
"Aha. No víš mohli by jsme tě z tohohle dostat," začala jsem. Začal se smát. Ale nebyl to ten sladký smích, co Mason mívat. Tenhle byl strašidelný a temný.
"Kdybys věděla co by se stalo, kdyby jste mě "zachránili" jako Belikova. Oni by vás zabili. Pomstili se a ti, co potřebují pomoc by zemřeli."
"Kdo oni?" Vložil se do toho Dimitrij. Nenechal mě v tom a konečně něco řekl!
"Jsou to strigojové, kteří chtějí žít navždy, aniž by někoho zabíjeli."
"A jak jim to jde," řekla jsem vesele, ale uvnitř mi to přišlo nemožné.
"Popravdě to není nejhorší. Je to asi jako když se morojové učí bojovat." Ani mě nepřekvapilo, že o tom všem ví. Musí tady mít nějaké štěnice, nebo zvědy.
"A ty?? Chceš žít navěky bez lásky, bez dětí, bez možnosti jít po ulici, když svítí slunce?" Bylo ticho. Jen jsem slyšela tlukot svého srdce. Mason pootočil hlavu na bok a zamyšleně se na mě díval.
"Docela ses změnila Rose. Hlavně v názorech, ale v chování vůbec." Přísaha bych, že se usmál. Zdvihl koutek. Přesně takhle se na mě smál, když byl ještě na živu.
"I strigoj se může usmát," řekl mi.
"Já… Promiň. Ale ty ses kupodivu nezměnil. Teda v chování. Stejně si ale neodpověděl na otázku." Povzdechl si, ale dal nám odpověď
"Já se chci zamilovat a mít děti. Nechci žít navěky, aniž bych mohl vyjít ven za bílého dne."
"Tak proč," namítl Dimitrij.
"Protože musím pomoct těm, co jsou jako já. Těm co umřeli a zase povstali. Nemůžu je v tom nechat. Snažíme se nezabíjet a bojujeme proti ostatním strigojům. Je to těžká situace. Ostatní se o nás dozvěděli a jsou zvědaví. Jedni se chtějí připojit a ti druzí se nás snaží zabít."
"Kolik vás je??"
"Je nás 27 a další se chtějí přidat. Rose mohl bych s tebou mluvit? O samotě." Kývla jsem na Dimitrije. Nechtěl odejít, ale očima jsem ho prosila. Nakonec sklopil hlavu a pustil mou ruku.
"Budu poblíž." Mason se za ním díval. Až uznal, že nás Dimitrij neuslyší, tak promluvil.
"Rose viděl jsem tě tehdy. Jak si tam bojovala, a pak chránila tělo. Nikoho si k němu nepustila." Smutně se na mě usmál.
"Vnímal jsem to všechno. Jak jsi nade mnou plakala. Viděl jsem všechno. Od mé smrti až po to, kdy jsem zmizel u hranic pozemků. Rozplynul jsem se, ale teď jsem tady. Chtěl bych ti za všechno poděkovat a říct, že to nebyla tvoje vina. Sám jsem se rozhodl tam jít. Tak si to nedávej za vinu."
"Ani nevíš, jak se mi stýskalo." Usmála jsem se a setřela si slzu.
"Ještě něco. Nevím kde máte základnu, ale jestli někde poblíž, tak pozor, bude se tu stavět."
"Stavět," zeptal se se zájmem.
"Budujeme si tu dům. No víš já a Dimitrij…"
"Mám nápad. Pomůžeme vám. Tys mě tolikrát pomohla. Do zítřka to tu máš uklizený od špíny. A nikomu o nás neříkej a …"
"Tak tohle je ta Rose. Je hezčí než si říkal. Dal bych si říct." Jak jsme se bavili s Masonem, tak jsem úplně zapomněla hlídat okolí. Byl tu další strigoj. Byl vysoký a měl blond vlasy. Rudé oči si mě prohlíželi.
"Nemáš zájem drahoušku," zeptal se mě a chytl mě za boky. Nikdo na mě takhle nebude sahat kromě Dimky! Tak jsem ho silně kopla mezi nohy. To ho vykolejilo. Nakopla jsem ho do břicha a on spadnul na záda. Přiskočila jsem k němu a u krku jsem mu držela stříbrný kůl.
"Ne opravdu nemám zájem drahoušku!!" Už jsem jen slyšela, jak se Mason směje.
"Já ti to říkal."
"Už na mě nesahej. Měl by sis ho hlídat Masone, pak si zavoláme," řekla jsem se vydala se pryč. Potkala jsem Dimitrije a chytla ho za ruku. Vše o čem jsme se tam bavili jsem mu řekla . nakonec jsem ale dodala:
"Tak myslím, že ti "nový" strigojové mají něco, co ti ostatní postrádají. A to je duše."

Co to má být ??

10. února 2013 v 17:52 | Tessinka |  Others
Jsem jediná nebo každému blbne blog ??? !!!!! kapitolu jsem měla napsanou , ale neuložila jsem si ji, a všechny poslední články mi blog.cz smazal !!!!! když jsem se dívala třeba na ladyench.blog.cz , viděla jsem , že nejsem jediná, které se smazaly poslední články !!! co je ?? :(

Info

4. února 2013 v 16:36 | Tessinka |  Others
Ahoj všichni,
moc se omlouvám, že jsem tu dlouho nebyla .... ve čtvrtek přidám další kapitolu Broken Hearts... Minulý týden jsem byla na horách a zapomněla jsem si vzít notýsek ,ve kterém mám napsanou povídku, takže jsem to neměla z čeho psát... Jinak jak se máte ?? :D :D Co výzo ?? Hrozná otázka :D za poslední týden neslyším nic jiného, než to jak dopadlo vysvědčení... u mě to bylo naštěstí celkem dobrýýý , takže jsem happy :D :D

Rozděleni - 10. Kapitola

26. ledna 2013 v 20:31 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni

ROZDĚLENI
Holky omlouvám se , že tak pozdě :(( je kratší než obvykle :(( ale Klarisa toho má teď moc .....


"Dobře budu se snažit," odpověděl se zájmem. Sice nevěděl, jak moc je to závažné, ale vycítil, že je to důležité.
"Kam chodíš v noci??" Nic. Žádná odpověď. "Jak dlouho víš o Masonovi?" Zase nic. "Proč se mnou už nemluvíš? Proč nikam nechodíme??" Neodpověděl na žádnou otázku.
Začaly mi téct slzy. "Budeme to muset ukončit." Bylo to pro mě těžké to vyslovit .
"Cože?" Nevěřícně na mě koukal.
"Umíš mluvit? Protože poslední měsíc o tom nejsem přesvědčená. V noci chodíš ven a neřekneš kam. Řešíš problémy a nesvěříš se. Víš věci… jako že žije Mason a nic neřekneš. Tak co čekáš? Každou noc brečím nad tím, že tu nejsi, a že mě ze všeho vynecháváš"
"Rose... já promiň to jsem nevěděl.. netušil jsem. Nemůžeš to ukončit po tom, co jsme prožili. Prosím."
"Promiň nemůžu. Ani nevíš co jsem ti provedla. Nechceš to vědět. Možná je to horší než to cos provedl ty mě." Odvrátila jsem od něj zrak. Začali mě pálit oči od slz.
Dimitrij mě zvedl obličej a podíval se mi do očí. "Je mi jedno cos udělala. Je to očividně kvůli mně. Nemůžeš za to. Nedělej to. Miluji tě!"
"Já tebe taky, a právě proto musím,"políbil mě. Byl to prosící polibek. Začala jsem se ztrácet. Přestala jsem vnímat sebe i jeho. Nevím kde začínáme a končíme. Tak moc ho miluju, ale celé to zkazil tím, co udělal. Já to zkazila taky. Přestala jsem mu polibek oplácet.
Podívala jsem se mu do očí. Tekli mu slzy a stékali mu po tváři.
Vstala jsem a začala si balit. Házela jsem věci do tašky. Dimitrij už nebrečel. Nasadil tu neproniknutelnou masku, kterou nenávidím. Nikdy nevím, co si myslí.
Do ruky se mi dostala zarámovaná fotka mě a Dimitrije. Opatrně jsem ji dala na vrch tašky a zavřela ji. Když jsem skládala všechny své tašky ke dveřím a chystala se odejít, tak Dimka přiskočil ke dveřím a zamkl je.
"Tak mi teda řekni cos udělala tak hrozného?"
"Já…Spala jsem s Adrianem. Včera. Po tom co…"
"Je mi to jedno."
"Co?? Jedno to co jsem udělala je neodpustitelné!!Chápeš?"
"A to co jsem dělal týdny není?"
"Víš to není tak docela stejný."
"Asi ne, ale výsledkem podobný… Začneme nanovo."
"Nevím. Sakra!!! Hm… Fajn ale…"
"Miluju tě"
"Hej ještě jsem nedomluvila!! Přestěhujeme se. Je to tu stísněný. A já tebe taky."
"Kam," zeptal se nedočkavě Dimtrij.
Chvíli jsem přemýšlela a pak mě to napadlo. "Dolů do tunelů. Necháme to tam opravit. Vykouzlit ochranu a tak. Budeme to mít blízko Liss a Chrise. Tady budeme mít normálně pokoj…"
"Víš Rose to je dobrý, ale asi i drahý a taky nevím jestli ti to prodají takže no víš…"
"Liss je královna a navíc mám peníze od Abeho," řekla jsem a zamávala zlatou kreditkou.
"Je tam dost peněz, abych si koupila celý Státy."Usmála jsem se na Dimitrije. Ten mi mezitím všechno vybalil.
Zamířili jsme to dolů za ostatníma. "Liss," zvolala jsem na ni "můžeme si koupit podzemní tunely???"
"Jaké podzemní tunely,"zeptaly se ostatní sborově.
"Myslím, že v tom nebude problém," řekla Liss
"Vidíš?? Je to tak jednoduchý"
Zazvonil mi telefon. Na displeji jsem viděla známé číslo. "Ahoj jak se máš Masone," vypravila jsem zvesela nahlas a všichni zalapali po dechu až na Liss a Dimitrije.
"Měli bychom se sejít Rose."
"Dobře řekni jen kdy a kde."

Broken Hearts - 1. Kapitola

21. ledna 2013 v 21:07 | Tessinka |  VA povídka - Broken Hearts
Tak tady je opožděná 1. kapitola :DD doufám, že se bude líbit a budu ráda za každý koment :) !!! Kapitola jse hodně krátká ,ale postupně se bude prodlužovat.




Byl tak něžný. Zajel mi rukama ze zadu pod tričko a hladil mě na zádech. Věděl, že to mám ráda. Musela jsem se mezi polibky usmát.
"Nech toho!" zasmála jsem se " už tak porušujeme pravidla, že jsme tak pozdě venku."
"Ale no tak…. Rose, Rose… možná máš pravdu, ale to ti nezabrání v tom, abys mi dala pusu na dobrou noc." Řekl snad s tím nejkouzelnějším úsměvem na tváři. Takový uměl jen on.Znovu jsem se k němu přitulila a políbila ho.
"Už vážně budeme muset jít!" domluvit mu, to je snad nadlidský úkol.
" Hathawayová, Ivaškove!" vykřikl naštvaný hlas strážce Stana. No jmenuje se Stan Alto, ale pro mě to bude vždycky Stan. Rychle jsme od sebe odskočili.
"Můžete mi laskavě vysvětlit co tady děláte ?!" vykřikl. Pomalu začínal rudnout.
" Co tu děláme? Většinou se tomu říká líbání. Nevím, jak tomu vy starší říkáte !" odpověděla jsem se sarkasmem v hlase na jeho stupidní otázku.Tyhle otázky úplně žeru!
"Nechte si těch keců Hathawayová myslím, že paní ředitelka Kirová bude moc zvědavá a vaši verzi příběhu si jistě mile ráda poslechne, ve své kanceláři, zítra před vyučováním" řekl pyšný sám na sebe, že mě bude moct udat a já budu mít další průšvih. Otočil se a odcházel.
" Počítám , že vás tam také uvidím pane Ivaškove, ale kde vás nechci vidět, je právě tady se slečnou Hathawayovou" křiknul.
Hlasitě jsem si povzdechla.
" Co pak mi nikdy nedá pokoj ? Je otravnej !!" vykřikla jsem frustrovaně.
"Nevšímej si ho, zašijeme se někam!" To by mi bodlo, chvíli nic neřešit a být s ním, jenže… je to tu jenže.
" Chtěla bych, ale….."
" Žádné "ale " , půjdeme pryč stejně už máme průšvih, takže je úplně jedno jestli uděláme něco dalšího " protizákonného " !" zasmál se.
"Bylo by to pěkné, ale jsem unavená a Liss mě zítra bude potřebovat" dořekla jsem. Zamyslel se nad tím a nakonec kývl. " Dobře, ale pamatuj nechci slyšet žádný žárlivý poznámky, až strávím noc se svojí postelí" zasmál se.
" Fajn, tak se zítra uvidíme." Políbila jsem ho.
" Pa Adriene" a odešla jsem zpátky do svého pokoje.


Převlíkla jsem se do pyžama, lehla si do postele a začala přemýšlet. Jsem ve 2. Ročníku a blíží se konec roku. Adrien je ve 4, to znamená , že bude maturovat , což znamená, že bude muset opustit kampus. Z té představy se mi udělalo špatně. Co bude dělat? To je jasný, půjde ke královskému dvoru za svojí milovanou tetičkou královnou, která je mezi námi pěkná….. vím , že bych o ní takhle neměla mluvit, ale několikrát ponížila Lissu a mě taky nemůže vystát.
Adrien je moroj , to je druh vampýra. Morojové pijí krev od dárců ( lidí, kteří se dobrovolně nastavují své krky) a jsou smrtelní. Každý moroj využívá 1 ze 4 živlových magií : zemi, oheň, vodu a vzduch. Jsou křehcí a mají měkké kosti. Také jsou vysocí a hodně štíhlí, většina trojek se stane modelkou.
Já jsem pravý opak morojů.
Jsem dhampýr. Nepiju lidskou krev, nemám tesáky a sluníčko mě neoslabuje. Jsme štíhlí, ale většinu mého těla tvoří svaly. Vzhledem se více podobáme lidem než morojům. Jsme stavěni na boj a ochranu morojů. Nám dhampýrům, kteří odmaturují a jsou povoláni do služby, se říká strážci.
" Oni mají přednost" zašeptala jsem do prázdna místnosti. Bylo tu takové ticho. Nezvyklí. Takové ticho už tu dlouho nebylo.
3 druh vampýrů je naprosto zvrácený. Jmenují se strigoňové. Jsou nesmrtelní , pleť bílá jako křída, kontrastuje s jejich rudýma očima. Zabíjejí moroje a dhampýri, kvůli vaší krvi. Od toho jsou strážci, aby zabránili vyvraždění a krveprolití. No hezké téma. Nad svými morbidními představami jsem se propadla do hlubokého spánku.
Zdál se mi se dost zvláštní sen. Stála jsem před branami akademie a mával mi nějaký muž. Byl hezky stavěný. To znamená, že byl dhampýr. Měl hnědé vlasy až po ramena. Kovbojský kabát mu k němu , tak nějak sedl. Ale co mě na něm upoutalo byli jeho oči. Měl je tmavě hnědé. Plné vášně, zloby, touhy, bolesti a lásky. Vedle mě proběhla nějaká mladá holka, taky dhampýrka. Měla dlouhé vlasy až po pas, skoro černé. Dívka se mu vrhla do náruče. Chovali se jako bych tam ani nebyla. Takže evidentně mával jí a ne mě. Vypadali šťastně. Dívka se otočila mým směrem. Když jsem uviděla její tvář, myslela jsem , že to se mnou sekne. Byla jsem to já! Teda moje starší verze. Co to má znamenat ? Nic jsem nestihla řešit , protože se ve snu objevila další postava. Byla to Lissa s Christianem v závěsu. Co ti tady dělají? Za Chrisem se vynořila temná postava, která všechny začala zabíjet…
V tom jsem se probudila. Co to sakra bylo ?!! Byla jsem celá zpocená , tak jsem si dala sprchu, převlékla se do čistého pyžama a šla si lehnout….


Rozděleni - 9. Kapitola

21. ledna 2013 v 20:40 | Tessinka |  VA povídka - Rozděleni
ROZDĚLENI
Tak po dlouhé době nám Klarisa dala další kapitolu :D podle mě je úžasná :D šikulka :)



Vyšla jsem ven a s teplým větrem mě popadl pocit viny.
Jak jsem to Dimitrijovi mohla udělat? Po to co jsme spolu prožili?
Ale na druhou stranu mě nechává žít ve lži! V noci odchází ven a nechce říct kam. Neustále si s někým něco šušká. Ví o věcech, o kterých se dozvídám až jako poslední a to jen náhodou!
Přece jenom to co jsem udělala je neodpustitelné. Lituji toho, ale nic s tím neudělám. Už to nezměním, a tak se tomu budu muset postavit čelem.
S Adrianem jsme si sedli na lavičku. Na chvíli nastalo trapné ticho, které po chvíli prolomil Adrian. "Rose nemůžeme v tom pokračovat. Máš být s Dimitrijem. Já…moc se omlouvám za včerejšek. Neměl to dělat. NEMĚLI jsme to dělat. "
Jen jsem se na něj dívala. Nemohla jsem to pochopit. "Dobře… To co jsem ale udělala bylo proto, že tě mám ráda Adriane, nebylo to proto protože… "
"Protože proč Rose??" A musela jsem mu to říct. Řekla jsem všechno co Dimitrij dělá a nedělá, a co mi říká a neříká.
"Možná má k tomu důvod,"řekl mi svůj názor Adrian.
"Vím,že má důvod, ale žijeme spolu, chodíme spolu…" Ale asi ne na dlouho. Povzdechla jsem si. A obrátila se na něj. "A teď bude co?"
"Teď půjde každý svou cestou. Budeme TO ignorovat, ale nezapomeneme na to jasný?"
"Dobře a díky" Vlepila jsem mu pusu a šla pryč. Za sebou jsem slyšela jeho hlas. "Kdybys s něčím potřebovala pomoct, tak řekni. Odjíždím od dvora na nějaký čas, ale stačí říct, přijedu nebo poradím."
Usmála jsem se pro sebe, ale úsměv mě hned přešel. Budu to muset vyřešit s Dimitrijem a nebude to příjemné..
Vešla jsem k nám domů. Všichni tam stáli a dohadovali se. Jakmile mě zahlédli, tak zmlkli. "Rose?? Můžeš jít se mnou nahoru," zeptala se mě Lissa. Nic jsem na to neřekla jen jsem stoupala po schodech do svého pokoje. "Dimitrij šel řešit nějaké záležitosti za Hansem, kdyby tě to zajímalo. Ale jak jsi mu to mohla udělat Rose??On je na tebe milej, stará se o tebe a miluje tě!"
"To je pěkný. Ty mi říkáš jak mě má rád, ale nevíš jak se cítím. V noci někam chodí, ale já to ignoruju a dělám, že spím. Když se ho na to zeptám, tak mi neodpoví! Víš vůbec kolik nocí jsem kvůli tomu probrečela?? Lže mi, nic mi neříká a už spolu nikam ani nechodíme!A to co se stalo včera… Byla jsem mimo. Po tom co jsem zjistila, že Mason "žije" a Dimitij o tom věděl já… Prostě jsem šla za někým, kdo mi mohl pomoct. A pak se to stalo, "začala jsem vzlykat a Lissa mě začala utěšovat.
"Počkat Mason žije… žije???" Lissa se na mě podívala.
"Podívej se," řekla jsem jí a podala jí ruce. Uviděla jsem to, co už jsem prožila. Bloudím v tunelech, Zmeja, Mason, útěk, Dimitrij se baví s Abem… Vše co jsem prožila teď se mnou prožila znovu Lissa.
"Chápu,"šeptla mi do ucha. "Nic jsem nikomu neřekla. Neudělala bych to, dokud bych si s tebou nepromluvila."
"Já vím a nezasloužím si to. Dík Liss…" Dimitrij vešel do pokoje.
"Promluv si sním. Pochopí to. Musíte to vyřešit,"šeptla mi do ucha. Jen jsem na to kývla a viděla, jak odchází a zavírá za sebou dveře.
Otočila jsem se zády k Dimitriovy. Nemohla jsem se mu podívat do očí. Skopla jsem ze sebe boty a lehla si na postel. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Utřela jsem si oči a po chvíli přemýšlení se rychle posadila. Poklepala jsem na místo před sebou. Dimitrij si bez otázek sedl.
"Musíme si promluvit. Teď chci abys mi odpověděl na všechno na co se tě zeptám, a abys mě poslouchal…"

Kam dál